Ústraní v klášteře mají příchuť prostoty. Buddhovo sezení se střídá s jídlem, každodenními činnostmi a dalšími aktivitami, odpočinkem a spánkem. K této prostotě není co dodat a není tu nic, co by nebylo vyjádřením Velké Cesty. Je dobré sem přijít s duchem prostým, zbaveným veškerých záměrů, cílů a duchovně-imaginativního hledání. Nenajdete zde žádnou přísnost, žádnou zvláštní morálku, žádné přísliby štěstí či svobody. Každý z nás je odjakživa osvícen ve své vlastní Podstatě. Tento „každý z nás“ tvoří od počátku bez počátku svaté společenství ctihodného Buddhy. Život v klášteře se odvíjí v rytmu zvuků, které člověk přirozeně následuje, bez ohledu na svou mysl a její rušivé tendence.
„Jednoduše sedět“ je velké probuzení Buddhy.”
„Zloděj za sebou zanechal v okně měsíc.“