Nedávno se mě žák jeden zeptal, jak vzdělávat ostatní, a já mu odpověděl, že každý musí najít svůj způsob.

Co se mě týče, dávám přednost vzdělání skrze jemnost, hloubku a lehkost. Nicméně jsou lidé, kteří tomuto způsobu nerozumí, a musím tedy zvýšit hlas a vložit do toho energii, abych je probudil. Což mi ničí zdraví.

Jsem na zemi, abych probouzel ty, kteří usnuli ve svých jistotách a zvycích. To je má jediná mise a jediná věc, pro kterou žiju. Nežiju pro nic jiného.

Někteří žáci ke mně mají hlubokou vazbu a jsme přátelé. Není třeba, abych na ně křičel. Rozumí a dělají, co je třeba. To je ideální.

Žádám od těch, kteří vzdělávají, aby byli vlídní a milí ke svým blízkým a rozvíjeli dobré vlastnosti.

Když už tu nebudu, ať dělají, jak uznají za vhodné.

Aby byl člověk dobrým žákem, je třeba mít velké lidské vlastnosti. A co se týče nedostatků, je třeba, aby na nich každý intenzivně pracoval.

Neměli bychom ustrnout jako stojatá voda a neustále opakovat stejné tendence.

Hodně líných žáků nechá mistra, aby na ně křičel, a místo toho, aby jej od tohoto utrpení osvobodili, pokračují stejně jako předtím. A pak jednoho dne už mají dost toho, že je pořád někdo kárá, a s kritizujícím duchem odcházejí.

Někteří dokonce vytvoří skupinky, které praktikují spolu, rozhodnuti obejít se bez mistra, a doufají, že dojdou probuzení nebo čeho.

Žák musí být v první řadě opravdový člověk, a pak musí rozvinout Bodaišin, ducha Probuzení, jinak nemá to, že začal, žádný význam.

Je důležité mít odhodlání, když se do něčeho pouštíme, abychom se v budoucnu neocitli v nepříjemné situaci a nebyli zklamaní.

Mistr a žáci by měli být přátelé. Ale proto je třeba mít ducha mistra.

Co je duch mistra? Je to duch začátečníka.

Neustále si uchovávám ducha začátečníka a mými četnými mistry je příroda sama.

Nikdy si nemyslím, že jsem mistr.

Mám jediné přání, stát se člověkem, který se nemusí stydět ukázat nahý před večerním měsícem.

Schopnosti, poznání, moudrosti, inteligence a znalosti jsou příliš těžké brnění, než aby stálo za to se s ním vláčet.

Všechny bytosti se bojí smrti, ale smrt neexistuje. Nic než změna světa.

To proto se musíme naučit měnit, zase měnit a znovu měnit.

To je to následování přirozeného proudu věcí.

Vše, co je strnulé, se rozpadne, a vše, co se mění, žije věčně.

Je vás hodně, kteří se musíte vzdělávat.

Buďte dobří a trpěliví, odpoutaní a přítomní.


Text a foto: Sandó Kaisen

Zavřít