Člověk kráčí sám s očima široko dokořán, nezávisí na nikom a zůstává bezúhonný. Cesta je především: vědět, jak žít, a vědět, jak umřít. Člověk sám je zodpovědný za své myšlenky, slova a skutky.
Nikdo za něj nemůže dýchat. Není nikoho nad ním, ani nikoho pod ním. Není co ani koho uctívat, žádná ideologie. Nehledejte, ani si nepředstavujte žádného Buddhu, žádný nebeský stav, žádné zásluhy, žádné osvícení ani žádnou odměnu.
Když je člověk upřímný ve svém dýchání a pozici těla, je upřímný ve všech věcech. Když je člověk opravdový v dýchání, je opravdový v myšlení, mluvení a jednání. Bez praxe je tak veškerá spiritualita jen snem, iluzí a mentální projekcí.
Tato pozice není ani zenová, ani buddhistická, ani křesťanská. Je to osvobození od všeho, co bylo tak pečlivě uloženo ve zvycích tohoto těla. Je to tiché a nezištné usebrání.
Být mnichem neznamená, že je potřeba být součástí nějakého náboženství. Je to záležitost mezi Buddhou a Buddhou, mezi člověkem a člověkem. Nebuďte spoutáni starými obrazy zkostnatělé minulosti. Jděte jednoduše vpřed a aktualizujte svou přirozenost Probuzeného.