Učím poznání k dosažení nevědomosti, a ne k tomu, aby si ego poznání přivlastnilo pro sebe.

Poznání je jen prostředkem k tomu, abychom si uvědomili množství překážek uložených v hlubokém vědomí.

Být nevědomý znamená přestat soudit sebe, svět a všechno ostatní, znamená to ukončit vnitřní boje a kritizování.

Znamená to přestat živit suverénní a nevědomé ego.

Existuje pravá nevědomost, která osvobozuje ducha, a existuje hloupá nevědomost, která neví nic o přirozenosti světa.

Tyto dvě nevědomosti by se neměly zaměňovat.

V sútrách se říká „naší přirozeností je nevědomost“, nikde není není psáno, že naší přirozeností je poznání!

Jestliže se naše hluboká přirozenost podobá širému nebi, je jako nebe svobodná, bez překážek a bez nálad.

Učit druhé poznání znamená učit dualitu.

Protože když existuje poznání, existuje i jeho opak: nevědomost, což lidi rozděluje na dvě skupiny.

Když jsou lidé a věci rozděleni do tříd a kategorií, existuje pak dobro a zlo, dobré a špatné, to, co máme rádi, a to, co rádi nemáme.

Prosím vás, nepovažujte poznání za něco, co je třeba rozvíjet či uchovávat. Znát své překážky skrze nástroje poznání by nás mělo přimět k tomu, abychom se vrátili hluboko ke své vlastní a nezničitelné přirozenosti Buddhy.

Stejně jako není třeba hledat vědomosti, nehledejte ani moudrost.

Vše, co váš duch hledá a vytváří, je umělé.

Moudrost se rodí z poznání a z poznání se rodí nevědomost.

Nicméně uvědomte si, že přirozenost nevědomosti vždy existovala. Přikrytá množstvím iluzí, je stále přítomná jako zářící perla ukrytá v jeskyni démona z černé hory.

Vše vychází z nevědomosti, včetně poznání.

Nebuďte připoutaní k poznání, ale používejte ho k vyjasnění temnoty svého zmateného ducha.

Stejné je to s poznáním a krásou: pohledět na krásu znamená pohledět na smrt.

Poznání i krása jsou netrvalé.

Text a foto: Sandó Kaisen

Zavřít